stěhování
až do dneška mi nějak moc nepřišlo, že až se odstěhujem tak se mi změní dost podstatná část života. to až dnesak jak jsme prováděla dnes prvně sama zájemce a cápka ze realitky po bytě, půdě a prádelně... někdo na byt v pátým patře bez výtahu šialeně nadává, ale mě čím dál tím víc dochází, že bych snad radši bydlela v tomhle pidi bytě bez výtahu než jak se přestěhujem do mega bytu v přízemí. nic tam nikde není, snad jen tramvaj a plno cigánů. tady ke mě aspoň každej trefil když mě potřeboval sehnat, nočky sem jezdí snad úplně všechny a ten výhled, je tu nádherně vidět půlka phy. a když přejdu na půdu tak ta druhá... a o střeše ani nemluvit, kolikrát sme se tam opili, nebo dělali jiný blbosti, na to se nezapomíná. a policajti (střecha totiž vede až ke kriminálce - je to jen o vchod vedle) si tam kvůli nám udělali plot - =oD -asi se s náma nechtěli hádat... když je to moje střecha tak na ní snad můžu kdykoli ne? kolik kaleb tu bylo jak na nás sousedi řvali až ze třetího patra, ptž tu ta muzika byla na plný koule... nebo jak se s náma hádali když sme lítali po schodech s řetězama a vyřvávali punkový texty... njn, strávit kolik let v bytě se skvělým výhledem na celou phu na kterej jsem zvyklá a odstěhovat se do bytu s oknem do zaplivanýho dvora... mám z toho takový smíšený pocity... ale třeba... kdo ví... =o/
budoucí výhled z mýho okna...='o/