už vím kde jsem doma!
5. 4. 2007
s uvítáním "ahoj baruško" vlezu do takový malý místnůstky, která se skládá ze 4 stolů a baru. cihlový obložení a pocit,že dovnitř není vidět z ulice mě krásně hřeje, i když je zapnutá klimatizace a jestli bude ještě chvíli, tak se ze mě buď stane mamut(což bych teda vážně nechtěla) a nebo umrznu, mno tak nevim která možnost je lepší. lípnu romanovi pusu a počkám si až mi přinese pivo - takhle rychle? mmm, mám zajímavý možnosti =) hodiny pokročují, neznámí návštěvníci mizí, a zas se rozjíždí privat akce, všichni co tam sme se známe a já se nestačím divit, jak rychle se balí a zhulujou brka, který vždycky jen posunu někomu kdo je na řadě a leju do sebe jedno pivko za druhým (nějak se to musí vykompenzovat, když nehulím ne?)odchytnu romana, když letí z kanclu, a dáme si nějakou tvrdku - jak nějakou, jablíčko...ale protože je už nějakej použitej tak jen malinkou - jej ta bodla...až teď mě napadá,že ani nevim komu a jestli vůbec ji napsal =D to už se začínám hrabat v cdčkách a vybírat si co bych si pustila, stejak si mě nikdo nevšímá...po rozhovoru o keltech mám chuť pustit tam nějakou seveřinu... mno jo, to se dalo čekat, už si mě všímaj...pouštěj si na telefonech tekno a honzis dokonce přijde, vypne seveřinu a pustí tam alkáče...teda tady si fakt nevyberu...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář